Dřevěná panenka

Chtěla ses odpoutat,
přeťal jsem šnůry.
Byla jsi panenka,
já vodil tě shůry.
Oči ti vyhasly,
tváře ti zbledly,
ovce se napásly,
vlci je snědli,
větrný mlýny
se plácají z hlíny
a nebo v hlíně.
V matčině klíně,
rodí se člověk,
Tabula Rasa
z kostí a masa,
pláče a křičí
světlo ho ničí.
A já tu sedím
v rukách tvé šnůry.
Od krve stopy
jsou noční můry.
Peřina teplá
před nimi chrání
a srdce buší,
city mě ruší,
spálím své mosty
vyženu hosty…

… a věř, že není to tvou vinou,
zítra si ze dřeva vyřežu jinou!