Vztah

Ptám se vás, možná sebe,
Co je to vztah?
Rychlej dech
A srdce stah?

Zažila jsem to už mnohokrát
A vím, že tohle je jen tichý poblouznění,
Přijde náhle a rychle zase zmizí,
Takovej vztah ve skutečnosti není.
Pro druhého žití
A srdce bití,
Patří do něj,
Jedna půlka červenýho jablka,
Jako v pohádce krásnej děj.
Na první pohled bezproblémovej,
Věrnej, prostě nádhernej,
Prvních pár měsíců,
Je přesně takovej.
…vztah…

Říká se, že
A tak to je,
Člověk zamilovanej
Dělá věci jak rozumu zbavenej.
Nejsou to vždy blbosti,
Jak si spousta myslí,
Jen nezvyklí věci,
Pohrávaj si s naší myslí.
Láska vžene do bezduchých těl
Cit, krásu, smysl pro žití,
Aspoň tak jak by každý chtěl,
A hlavně to pochopení,
Kterýho na světě moc není.

Když na ničím nezkaženým obraze
Začne se objevovat černá skvrna,
Nejdřív matně a stroze,
Nesnažit se ji zamalovat ale pochopit, proč tam je.

Lidi maj v povaze
Trestat svých blízkých chyby
Odloučením.
Kvůli svý sebeúctě?
Dosáhnutím lepších kvalit?
Jistě. Ničím jiným.
Ale vzepřít se
A dokázat tomu čelit,
Pomoct, poradit.
Nenechat si to, co milujeme vzít,
Kvůli sobě to vše neztratit.
To je dokonalost,
Však pro mnohé – pouhá slabost.

Každej není bezchybnej,
Ani my nejsme!
Tak proč kvůli jedný chybě říkat:
„Sbohem, skončily jsme.“ ?

Život není z bavlnky
Ani hedvábím se na nás neplýtvalo.
Jsou to jen nejasný začátky a konce,
Samý „Bylo nebylo…“.
Sám člověk naučil se podvádět a lhát,
Život po nás chce jen umět zašívat.

Zkrátka vztah je o tom,
Chyby chápat a snažit se je napravit,
Ať jich je sebevíc,
Nesmíte svůj život opustit.
Svůj život – vaše láska, váš miláček,
Říkejte si jak jen chcete,
Hlavně se milujte a množte
A nikdy nikdy neopouštějte:)