Touha

Jen na malinkou chvilku uvěřit, že šťastná mohu býti.
Na letmý okamžik schoulit se v náručí porozumění.
Tu vřelou lásku plynoucí od srdce moci zas znovu cítit.
Však ten, kdo by mi ji mohl dát tu již dávno, dávno není.

Vyprahlé srdce po citu, jenž nevzpomíná si jaký je.
Ono touží stále dál a žene mě do boje proti všem.
Jako oheň, jenž někdo proudem vody zhasil uvnitř mě.
Je to nemožné, jako když hvězda prolétá bílým dnem.

Vše nemožné je možné, když chci si to přát.
Chtěla bych si létat v oblacích jak volní ptáci.
Pro někoho žít, svůj úsměv každé ráno mu dát.
Dělat to jen tak, z lásky, to nedá žádnou práci.