Vlak

Dala jsi mi život,
Dala jsi mi lásku,
Teď sedím na kolejích
A prohrávám svoji sázku.
Pořád dokola mi v hlavě běhá jedna věta
A celkem intenzivně…
„Miluju Tě!, Miluju Tě!, Miluju Tě!, Miluju Tě!“
Doprava, doleva
Koleje jsou na obě strany,
Který se životem vrací
A který jsou ty správný?
Sedím a přemýšlím,
Snad doufám v neštěstí,
Že přijede vlak,
A tím skončí naše „nikdy jinak“.
Srdce pořád bije tvoje jméno,
Nedokáže najít jiný rytmus,
Možná už je to jedno,
Ale neměly jsme to k sobě takový kus.
Kdybys chtěla mohlas mě mít,
Kdybys měla víc odvahy,
Mohly jsme spolu žít,
A neřešit podvody.
Podvody sebe a podvody nás,
Říkalas, že potřebuješ čas.
Měla jsi ho,
Neříkej, že ne,
A nebylo ho málo,
Už se to nestane.
Nestane se zázrak,
Ale jeho opak,
Tak jak to končí jen v životě,
„Sbohem, už nemiluju tě.“
U srdce píchlo
A rázem vše ztichlo.
Cítím, že se něco blíží,
Slyším zvuk,
Nehodlám se zvedat,
Vždyť už je to stejně fuk.
Říkala jsem ti,
Že budu žít buď s tebou nebo vůbec,
Nejsi u mě…jasnej konec.
Zavírám oči a zhluboka dýchám
Poslední čerstvý vzduch,
Spínám ruce v pěst,
Uzavírám svůj život v jeden nekonečný kruh.
Něco se blíží,
Vidím obrysy,
Vidím páru,
Co je to asi…
Dívám se jak se blíží,
To že nezastavuje,
Mě nenápadně těší,
Chce se mi vyskočit
A zařvat: Přejeď mě!
Nesmí zabočit,
Bude tak i tak po mě.

Výdech…
V posledních sekundách mý oči spatřily,
Na čelním skle nápis,
avšak byl škrtlý,
Bylo tam „nikdy jinak“,
V tu chvíli pochopila jsem,
Že tys řídila ten vlak…

Dala jsi mi život
A takys mi ho vzala,
A to jsem tě tak strašně moc
Milovala…