Natrhala jsem ti kytičku pampelišek,
a svázala je trávou prostinkou,
to abys věděl, že jsi mou láskou,
ne jen epizodou kratinkou...
Přivoněla jsem k těm květům,
vtiskla jim svůj polibek,
aby ta krása dostala smysl,
a obsáhla můj žal i vděk.
Pak jsem je zabalila v mokrý šátek,
který vláhu svou jim vydával,
to aby jas, svěžest svou neztratily,
a smrti naproti šly krásné dál.
S dopisem jsem ti do schránky je dala,
v sobě nalezla všechnu odvahu,
večer ležely mi zvadlé květy
a nepřečtený dopis na prahu.