Ne tobě.
Ne tobě.
napsat posledních pár řádků
říct "děkuju", "jsi úžasná" a "sbohem"
vzpomínky prohodit oknem
a sen nechat venku když se bořím do peřin
Tady v těch místech už to přece znám
je tu tma a zima a ticho
a nejsou tu ruce k zachránění
No jistě, tady už jsem přece kdysi byl
na kraji světa zírám na hvězdy
a je mi z toho na blití
Vždycky si říkám Nebudu hledat
pokaždé zas a znova hledám, jinak to neumím
Odpusť, že jsem tentokrát našel tebe
už se to nestane
ne tobě
Komentáře (7)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
No páni, jedním dechem jsem jí zhltla, ale budu se muset vrátit a číst ještě několikrát. Skvělá!
07.06.2009 16:35:00 | Barpob
nuž, dobrá, třeba je. jen říkám jak to vidím. ale nejsem drahá. a vůbec, nerada se oceňuji - hodnota člověk je proměnlivá.
14.05.2009 16:15:00 | Já Esther Ruth
Škoda toho - blití. Přijde mi to moc syrové nebo dekadentní a moc semi to ke stylu tvé básně nehodí.
13.05.2009 16:33:00 | René Vulkán
ad2. bohužel, má drahá, tentokrát se pleteš... tohle JE "moje poezie"... bohužel. Vždyť to koneckonců znáš.
12.05.2009 06:53:00 | Bůchví...
moc se mi tahle báseň líbí,trefila se do mých myšlenek a zkušeností,jen z druhého břehu.ne,i takhle osobní poezie není určitě zbytečná..P.
11.05.2009 21:53:00 | yourqueen
já ti člověče někdy ani nevím, jestli jsi člověk, nebo kniha cizích zápisků. něco sice může být sebelépe napsané, ale píše-li člověk jen to, co kdesi zachytí a sám nezažije, není-li to patřičná parafráze na jeho vlastní život a zkušenost, je to dle mého trochu zbytečná poezie. pravda, někdy to ani není znát, ... ale když jsem o tom jednou přesvědčena, mírně pro mě takové verše klesají na hodnotě.
10.05.2009 20:37:00 | Já Esther Ruth
Myslím, že tě chápu.. Nebudu ti psát, že vím, jak se cítíš.. To asi nevím.. Ale cítím se podobně..
04.05.2009 22:05:00 | hazy sky