Doteky tvých podob

až se vždycky zapomenu nadechnout
na tvých slovech je krásné plout
ve všedním dnu hoří tisíc sluníček
odraz tiché touhy zpod víček

jak dlouho může láska ležet na dlani
bez slibů,prostá, v tichém rozjímání
jak dlouho čeká, než vklouzne do kapsy
v husté tmě nezájmu pak už svět nespasí

letíme spolu na neznámou planetu
v odstínech slov zapomenem na větu
ve vůni dotyků maže se minulost
čas je nám bonusem osudu pro radost

s laskavou něhou boříme konvence
plameny šlehají ve vichru bez konce
spojeni rty a objetím duší
naivní blázínci víc než kdo tuší

a proč ne.............
jen občas uvěřit na zázraky
jen občas, a proto taky
žijeme