BRIDGE OVER TROUBLED WATER

Když se probudíš, procitneš,
tvá duše v slzách se utápí,
výkřiky srdce tvého mi oznámí,
že tu jseš.
Avšak dál
smutek tvé štěstí dral
a splín osamění tvé srdce roztrhal,
jako most přes rozbouřenou řeku
přenesu tě dál!

Když láska ublíží,
přátelé zradí,
náhle se svých snů máš vzdát.
Když tě teplo studí
a chlad se do tvých skrání vkrad,
a již více není,
kdo by se smál.
Já ruku svou ti podám rád,
a jako most přes rozbouřenou řeku
přenesu tě dál!

Když život do kolen tě sráží
a z prachu víc
se zvednout nemáš chuť.
Slzy zaslepí oči tvé,
pravda nůž do zad ti vráží
a lež má v sobě jedu jako rtuť...
Prosím nevzdávej to
a silná buď!

Slibuji,
že nebude již více takových dní
obsahujíce bolest, temnotu a trápení!
Já vezmu na sebe úlohu tvou
a jako most přes rozbouřenou řeku
rozklenu se pod tebou!

Vstaň a jdi dál,
běž svým touhám vstříc!
Světlo temnotu prozáří,
každý rub má svůj slastný líc.
Zlo se dobrem stává
i když mraky temné jdou
neb jako most přes rozbouřenou řeku
já utěším duši tvou,
pouze štěstím, nikoliv temnotou!

Vždy jako most přes rozbouřenou řeku já budu s tebou!!!