Zvuky ticha

Ahoj temnoto, lásko má,
mé srdce v tobě přežívá,
přestože touhá má ta poznala,
světlo naděje, jenž vítala
a mé vize splynuly v krásný sen,
co pohřbil den
a přehlušil je zvuky ticha.

Ulicí temnou kráčím dál,
opuštěn, zničený a sám,
světla lamp však nevnímám,
noc je vpila a já přežívám,
když můj sluch náhle jinou frekvenci má
a poznává
letmý dotyk zvuků ticha.

V tom i můj zrak dal si říct,
objevil lidí na tisíc,
bludné duše, které slepě jdou,
ničeni láskou, šťastni samotou,
zpívají písně, které tupě zní
a skrývají
ty proklaté zvuky ticha.

Blázni hloupí, chtěl jsem říct,
to ticho roste čím dál víc,
pochopte musíte bojovat,
žijte láskou, zkuste milovat,
ať nikdy víc nemusíte sami být,
v temnotě žít
a poslouchat ty zvuky ticha.

A vy všichni, jak tu jste,
jednou provždy pochopte,
že krásný slova lásky hlas,
je ukrytý v každém z nás,
tak slyšte, než utone
ve zvucích ticha!