Jizva na duši

Snad chtěl jsi, abych žila v iluzích.
Sny jsi mi dal a učil na nich létat,
teď zas na zemi chtěla bych se nadechnout,
jenže opilá tvými slovy jsem tu zapomněla dýchat.

Říkal jsi mi ,,Bránit se je marné"
a svými rty si s mými něžně pohrával.
Tiskla jsem se k Tobě mezi opojnými slovy,
které po nocích jsi šeptával.

Jen rozervané srdce mi po tobě zůstalo.
A já doufala, že zapomenu,
jak opilá jsem byla tvojí láskou,
kde bolest vystřídala kocovinu.

Prý zas najde se, kdo má pro mě lék
a ten dýchat mě snad naučí.
Ten, kdo bude se mnou létat do jiných sfér,
a v noci držet v náruči...

..............

Pokud pro někoho moje srdce opět zabuší...
...Ten způsobí mi další jizvu na duši...