Peklo s princeznou

Krása tvá jak vůně květů
všechny smysly zmámí,
na obdiv celému světu
dej tvář, které se jiní klaní.

Ty tvé oči nevinné
co uřknuly jejich duši,
zbraň v ruce nemáš, ne,
a moc ti to sluší.

Však to zříš, že jak tě cítí
tak růže začnou náhle kvést,
a kdyby jen to rudé kvítí
leč i oni sejdou z jistých cest...

 
Za tebou jdou jak loutka pouhá
ale ti chytřejší prchají,
holt blázny cesta čeká dlouhá
než konečně tě poznají.

Blázen jsem byla též 
snad s duší přečistou,
a ty nejdřív hodná víla
a pak peklo s princeznou.

Zvenčí drahokam mezi kamínky
však uvnitř jsi tak krutá,
přitom jsi andílek malinký
tvá minulost je hnutá.

Někdy říkám si krásko,
kéž radši bych i já utekla,
proč dláždíš nám lásko
tu krátkou cestu do pekla?