Hrbolatá láska

Myslela jsem si, že tě znám,
tohle jsem ale nečekala.
Teď vážně nevím, kudy kam
a dušička je ve mne malá.

Tudy? Či támhle? Já nevím,
vážně. Ptám se Tě,
pročpak se živíš trápením?
Což je ho málo na světě?

Doleva nebo doprava,
či rovně? Tak kam se mám dát?
Štěstí je krása vrtkavá...
... proč na mne stále liješ chlad?

Byl jsi vždy ke mně tolik milý,
přemýšlím, co se s tebou stalo.
Nebyla jsem tu jenom chvíli.
Což k zradě stačí takhle málo?

Čas nelze nikdy vrátit zpátky,
teď zbyly mi jen slzy.
Náš cit byl krásný, ale krátký,
proč skončit musel takhle brzy?

Já kráčím smutně do školy,
klopýtám, kotník rozbitý.

I krása skrývá výmoly,
příkladem, chodníku, jsi ty.