poprvé a po 101.
poprvé a po 101.
a srdce mé se v citu hroutí
východ hledám
labyrint lásky mě neustále zkouší
neznám směr a neznám důvod
těžko najdu svého stavu původ
nad hlavou přeletěl mi temný stín
život můj obklopuje splýn
nemám nic a neznám všechno
asi sem jen nemehlo
slzy stékají po tváři
a v jednu velkou slzu splynou
bylo by tak snadné ted zhynout
žádný pláč a žádný nářek
jsem jen pouhý maminčin spratek
na těle ani jednu od biče ránu
duši poraněnou od samoty drápů
jít stále vpřed je stále těžší
kdo osudu mému to něštěstí tak asi věští...
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Odus, ten může být v rukou anděla,
možná se hvězda Tvá, dávno o tom věděla...
... někdy jít dál je opravdu těžké,
však není psáno, že bude to přece lehké.
Cesta života není nikdy hladká a rovná,
ale postupem času, až získáš zkušenosti...
... všecicko se to srovná.
19.06.2011 14:28:00 | NikitaNikaT.
náplň básně dobrá, ale ty rýmy, to radši no koment a ve slově splín se píše měkké i :-)
10.06.2010 07:16:00 | CRASH
Moc krásné, labyrint cest je složitý, ale věřím, že ty si tu správnou cestičku najdeš a vyšlapeš ke svému štěstí.
10.01.2010 14:36:00 | hypertenze
...jako dosud jen ten osud...Jaké štěstí chodit po světě jen tak, nešťasten...
19.12.2009 15:44:00 | Mario de Janiero
:D Vážně hlavně láska dává do ruky pero k psaní poezie, jinak se věnujeme příběhům a fantasy apod. viď
06.12.2009 00:29:00 | lady_esik
že by intuitivně? nemehlo určitě nejsi :) je to moc pěkné, plné citu, ale přijde mi, že i smutku. st
23.11.2009 21:55:00 | Alien.v.v.s.