Vyznání

Nedrtím cizí sny,
nebiji v cizích srdcí zdi.
Můj dech, když chví se,je vždy předzvěstí
jen tvého ztraku,tvojich kročejí.

Nemohu spát,tak spínám raději
ruce k modlidbě a čím dát tišeji
se modlím za to,co pevné není.
Mé chtění snad nejsou jenom sny,a jen sny nejsou celé mé chtění.

Tvé rty,jenž slova rodí ryzí,
ať nikdy nevyschnou. Kéž mi nikdy nejsou cizí!
Špičky tvých prstů,jenž umí pomoct světu,
těm chci dát poznat svoji siluetu.

Tvé oči,jenž se přece smějí,
i plny slz vždy přímo vyhlížejí.
Ať svlaženy jsou mými rty.
Ať smím jen tebe vždycky čekat.

Tvé světlo vyhlížet a chránit před zhasnutím,
ať nikdy nezúžím tě svým pnutím.
Tvé srdce, vzdálené stovky světelných let naší zemi,
pak chránit s anděli všemi.
Vše, co v něm dobré, ať vyklíčí...
a když ne mě, prosím, ať dívce tiší.