Na věčnost

Její mrtvé tělo počalo chladnout,
já stále držel ji za ruku,
slzy mi zastřely zrak,
stále jsem nemohl pochopit,
nechtěl jsem si připustit,
že mi odešla v posledním
mrtvolném chroptění.

Dal jsem jí polibek do vlasů,
pohladil jí po stydnoucí tváři,
a na okamžik jako bych zemřel s ní.

Ležíc vedle jejího chladu,
myslel jsem na nespravedlnost,
ani naše láska nestačila vykvést...

Měla jsi skromný pohřeb,
pár květin, rakev a já,
hleděl jsem na tvou vybledlost,
a v té vybledlosti i na tvou krásu.

Mé ruce tě pohladily po smirglové tváři,
mé rty vtiskly polibek do tvých modravých,
neslyšně jsem k tobě přilehl...

Při poslední cestě jsem byl s tebou,
posledně se naše těla zvedla v ohnivé peci,
žár nás vyhodil do výše,
jako by chtěl duším pomoci nahoru.

Tvůj popel je i mým,
tvá cesta se stala i mou,
miluji tě a věčně už budu,

...i když jsi ta, která mne zabila.