Zklamané society

V nadpozemských výškách žiju,
jen se vznáším,nevnímám...
Stále stejnou příchuť piju.
né-nežiju, zvolna přežívám.

Už vím,co chcem- já a ty!
Neřešit,jen tak proplouvat,
přeskakovat planety,
skrývat se a odmlouvat!

Oba budem jiní...
Každý ve svém těle
koukat, jak se lidé smějí,
brečí,touží směle...

Protože nikdo takový tu není
...láhev nedopitá...
Protože není dost pochopení
...a já zas tak úplně jiná...