z vyvřelin

Z vyvřelin lávy sopečný
ze schránek trilobitů
poznám co bylo skutečný
a doufám že ještě jsi tu
že ještě pálíš
i učíš mluvit němý
stejně jak v dávnozemi

Pro Tebe klečím
navzdory řečím
drbům a pomluvám
volám a odmlouvám
i balanc držím
nad strží smrti tlam
co z toho mám?

Pár minut noci slasti
za mraky starostí
a rány bez náplastí
a bolest za kostí
...hrudní

Znám hloubku studní
i vejšku větví stromů
co víc říct k tomu
jak to vše se mnou mává
...to láska přelétavá.