Snad už svítá

Možná svítá, možná jen hvězda spadla a ozářila temnou noc.
Snad někdo mě z dálky vítá a já rozběhnu se kupředu tak ráda.
Za rohem však schován černý démon jest, má stále nade mnou moc.
Chci z té temnoty utéct a ukázat mu již na věky svá záda.

Avšak strach ovládl moji mysl a chlad zmrazil srdce moje.
Nevím, jestli místo něhy nerozsévám jen zlobu a nenávist.
Hledám toho, jenž rozsvítil nade mnou slunce, tak kde je?
Lidská zloba mě stahuje zase dolů, kolem mě je jen závist.

Chtěla jsem bílou barvou zahalit své tělo a vzlétnout do oblak.
Místo bílé černá halí mou bílou tvář a ukazuje mi směr mé pouti.
Za Tebou zavřely se dveře, v tichu této místnosti ozvalo se klak.
Jsem tu jako přikována, v chladu a tmě, já nemohu se hnouti.