I když nevím jistě, co je správné

Ulicí se ploužím
A jako tělo bez duše prý vypadám
Tolik tě zas vidět toužím
A tak hloupá sama sobě připadám…

Vlastně se těším až bude noc
A já zas o tobě budu snít
Chtěla bych to tolik moc,
Z hlavy své tě umět vytěsnit.

Nechci být ničím otrokem
Ale pomalu se stávám tvým
V místnosti o čtyřech stěnách,bez oken
Asi postupně stárnu…šedivím.

Asi jak vítr šumí v korunách stromů
Asi jak kapky dopadají na zem
Asi ze všech těch blesků a hromů
Šílím, připadám si jako blázen

Na rozbahněné půdě klečím
A křičím tvoje jméno do nebe
Jako každou noc zas brečím
Samozřejmě jenom pro tebe.

Nesmíš se to nikdy dozvědět
Nesmíš nikdy vědět víc
Ještě že ti to neumím povědět
Ještě že od tebe nechci vůbec nic.

Vím,tohle jsi nečekal…ani já ne
A musím se teď správně zachovat
A i když nevím jistě,co je správné
Vím to,že tě nechci milovat.

A tak nebudu.
Musím doufat…