Divadelní hra

Jako tečka za větou, co už dávno skončila,
můj život bere obrátky a opět začíná.

Začínám od nuly, vždy s čistým stolem
a já si po sté začnu zas s volem.

Ženu se do lásky, bez zábran, bez hlavy.
Postupně opadnou veškeré zábrany... a já letím.

Do nebe? Těžko říct, ale spíš ne.
Uplyne chvíle a opět... zbohem můj sne.

Hra jako v divadle je život můj.
Býti tak režisér, řekla bych STŮJ!

Už nechoď nikam, zůstanem spolu.
Vylezem do nebe a spadneme dolů.

Z trávy se seberem, zvedneme hlavy,
podáme ruce a jdem. Hledat davy... lidí co píší věty.