Vláček lásky

Začínají mi snad krásné dny,
či žiji v mylných představách?

Jsi jak špička ledovce,
krásná a nedostupná,
ale přece
tak průzračně ledová.

když spatřím tě,
úsměv se mi rozzáří
a líčka tvá bych něhou zasypal.

Do kroků půvab,
do vlasů spona
a v ústech slova,
co vyřknul bych,
zas a znova.

Jen ujížděj vláčku lásky,
ujížděj,
počítej pražce na dlouhé trati,
a rozsévej lásku všem,
kdo má se rád,
ať už na horách,
či pevninách taky…