Klenotník

Klenotník

Žil klenotník v jednom městě
Slíbil prsten s kamínkem své nevěstě
S nejkrásnějším, co kdy oči viděly
Tak se dohodli, a zasnoubili
Hledal, hledal klenotník správný kámen
Aby s jeho láskou nebyl amen
Nevěsta doma u okna čekala
A tiše si zpívala
Lidé pod jejím oknem tiše naslouchali
Písni, kterou všichni znali
O lásce, která není ryzí
Kterou prsten při životě drží
Klenotník ve svém krámku hledal zatím správný kamínek
Který by v jeho milé rozhořel lásky plamínek
I jemu se donesla melodie, kterou jeho milá zpívala
I on slyšel, že jeho z lásky nevzývala
Hledal nocí, hledal dnem
Nakonec pak neúspěchem zmožen, uzavřel pakt se samotným ďáblem
A hle, kámen rudý jako krev a tvaru srdce usazen je v prstenu
Za to si potom ďábel zaslouží odměnu
Klenotník ďábla opouští, a městem klopýtá
Za tenhle prsten ho jeho milá ráda u sebe doma uvítá
Možná i lásku u ní svým darem zplodí
Třeba na světě něco i dobře chodí
Těžce už došel klenotník k domu své milé
Když slyší, jak píseň se z okna jejího pokoje line
Klenotník náhle nešťastně pod okny zhyne
Tam nahoře v pokoji, jeho milá zpívala láskou k nějakému podkoní
Klenotníkovi to zlomilo srdce
A to doslova
Když totiž lidé obdivovali prsten, který klenotník vytvořil, všimli si že kámen v něm je puklý