Havraní slet

Všichni se sejdeme
na srazu z nutnosti
musíme, nelžeme,
pro lásku k věčnosti.

Většinou v úborech,
nechutně podobných,
v podivných úklonech
srdcem jdem do prostných.

Poslouchat proslovy,
to je to nejmenší,
ty nejtěší úkoly,
nikdo z nás neřeší.

Pak příjdou povely,
ze strany osudu,
a jak černí sokoli,
koukáme do hrobu.

Ač je to k nevíře,
jde i tu o lásku.
O lásku k pohybu.

Co je to zvíře,
co má mě na provázku?