I andělé mají polámaná křídla

Mladá a pevná křídla v letu,
náhle se zlomila,
než řekla první větu.
Lásko, já chvátám za Tebou.
Kroužím nad mořem, hledám pevninu,
hledám zemi, kde v Tvé náruči spočinu.
Místo toho cítím strmý pád,
tříštím se o skály jako silný uragán.
Pomalu se sbírám z mořských pěn,
jsem Rusalka, co hlas jí byl odepřen.
Bolestně našlapuji po špičkách.
V mých očích je tma, srdce se zmítá
v citových horečkách.
Andělské perutě jsou zlomené,
z mozaiky zapomění jsou zraněné.
Potichoučku se vracím zpátky,
lížu si rány,
přicházím zadními vrátky.
Už teď se cítím mnohem lépe.
V mých očích září světlo duše,
vracím se k sobě, ještě se vleču.
Svá křídla nabádám k opatrnému letu,
jen co se doléčím, opět znovu zvlétnu.