Ta pravá pro toho pravého

Slyšela jsem mnoho příběhů,
četla lecjaké verše.
Básně,kde láska zvítězí
a smrt vždycky selže.

Slaďoučké bláboly o ničem,
Jak ona šťastná a on smutný je,
jak pravá láska mezi nimi,
vždycky všechno vyhraje.

Život však není takový,
život je jako sklenka vína
a na to ,že jednou ji dopijem,
se stále zapomíná..

Tak nač číst tyhle příběhy?
O lásce cizích mužů a žen?
Když někde venku čeká duše,
co promění Tvou noc v den.

Vem do rukou pergamen,
otevři rudý kalamář,
začni si psát příběh ,svůj!
kde lásce dáš svoji tvář,
protože nač cizím se zabývat,
Když už ty sám můžeš mít ,
oslnivou lásky zář.

Buď Ty první milující,
co zapíše i svou zášť.
Protože láska bez pravdy ,
ztrácí sametový plášť.