Pro jednu krásku ...

Koberec ze žně tvých vlasů,
pod víčky rozžatý ráj.
Miloval jsem tvoji krásu,
tak pokouším sepsat ti báj.

Že mělas rudounké rtíky,
ve tváři něhu a zář
kolikrát šeptalas díky ...
už nevím,já starý lhář.

Vidím zas tvé hladké hrdlo,
jak přechází v krček štíhlý
bože,jsem to já trdlo ...!
Dvě slzy se mi tu mihly.

Líbával jsem ti záda,
tvá ramena lehce se chvěla,
vím,krásko,mělas to ráda,
celého jsi mě chtěla.

Že krása tvá mou není,
je vinou toho lháře,
co v duši cit mi plení,
oslepen z tvé záře ...