Slunce zapadá

Byla jsi to Ty,
o které jsem sníval.
Byla jsi to Ty,
kterou jsem rád míval.
Složka s tvým jménem otevřená,
slzy tečou,
obsah mě k tomu nutí,
myšlenky na nás se vlečou.

Jsi daleko, daleko,
nedosáhnu na Tebe,
prsty mé šmátrají,
v nedohlednu ztracená jsi,
v mysli mé zapomenuta,
ale vidím Tě, cítím Tě
a naráz šťasten jsem,
ten pocit,
jež tu nebyl před chvílí,
plnen Tebe jsem čím dál víc,
co chvíli to ve mně sílí.

S Tebou můj život smysl má,
pln budoucna a nadějí,
šanci a není už zbabělý,
zmatený a pln strastí,
to už odešlo
a stalo v zapomnění.
Ale oči se otevírají,
sen v realitu se mění
a zase jsi daleko,
za miliony slz ukrytá hluboko
a já chápu,
přestávám váhat,
nikdy se nevrátíš
a víc mi nemusíš brát ani dávat.

Miluji Tě
má ústa vypouštějí naposled
a ty v mlze mizíš,
s beztvářím pohledem
majícím v sobě stesků slet.
Chápu to, snažím se,
paměť má mizí
a slunce zapadá,
Tvé jméno v zapomnění,
lásko,
navždy mým posledním západem upadá.