Povědomé tóny

Když láska mě poblázní,
do snů mi kreslí mříž,
a já nemůžu spát tak, jako jsem spala dřív.

V noci se probouzím,
jako by někdo na klavír hrál.
Někde byl schovaný, asi se bál.
Bál se lidské touhy a moci,
bál se vyjít ven, ven do noci.
Avšak on hrál, jako by mě znal.
Hrál, hrál, nepřestával…

Ten krásný tón klavíru
hrál řádky z tohohle papíru.

Hrál touhu,lásku a city,
myšlenky,hlouposti a mýty.
Hrál prostě vše to krásné,
jenže i tenhle plamínek jednou zhasne.
Já už neuslyším ten vábivý hlas sirény,
zbudou mi jen oči pro pláč,bolest a migrény