Dvě sochy byly ztvárněny
pro věčnost,
pro udávání směru
marnotratným milencům
My dva jsme chráněni
andělskými křídly,
neboť láska čisté podstaty
začíná v nebi
Prosím, věř mi,
že v Tvé náruči jsem ztracená
a zapomínám na slova
o probuzení
Chci s Tebou být
navěky, spíše
v tichých temnotách
kde nic není
Jen Ty
Tvá básenka je hodně hloubavá, možno se až příliš nořím do hloubky, ale svým způsobem mne bolí, je mi ouzko, až slza by mohla skanout... dvě sochy, i když vedle sebe, přesto spolu nemohou být... napořád, možno ano, ale úplně jináč... jen (převážně) v myšlenkách.
14.09.2009 20:19:00 | NikitaNikaT.