Slova proroků

Proroci velkoměsta věští po betonu podchodů.
Den po roce, rok po dni.
Poslední metro odjelo.
Snad bude ještě další...
Den.
Letmá piva, letmější dotyky.
Jsem si jen proto blíž?
Vědomí se zříká odpovědnosti.
Zmatek zbabělce přestrojený za nadhled alibisty nebude králem bálu zářijové noci.
Přesto tě cítím.
Voníš.
A kroky v dálce na tom zhola nic nezmění.
Nic nezmění a na nic neodpoví.
Ani kdyby věděly...
Kam mezi konjunkci věků a zeď cihel beze jmen řadíš tu...
Náhodu?
O pár vteřin starší bojím se chtít a bojím se ptát...
Proroků.