Sv(Pl)atba

V koši kousek papíru,
šaty šité na míru.
Já jsme tady a ty jsi tu,
v nažehleném obleku.


Říkat ti lásko moje,
umět se vzdát bez boje.
Boj mezi tím, co chci a co mám.
Promiň mi, zůstaneš sám.


Za dveřmi tiše někdo dýše,
a my ve své píše,
mysleli, že si lásku ochočíme.
Co jsme nevěděli, teď tušíme.


Co vím a co bych chtěla vědět.
Kde sedím a kde bych chtěla sedět.
Všechno se zdá být hrozně dávno,
vzpomínáš na to pondělní ráno?


Já měla lehké letní šaty,
ty úsměv sladký, jak z cukrové vaty.
Nad vínem hleali jsme slova
a milovali se zas a znova.


......Teď tu stojím v bílém,
copak tohle bylo cílem.......?