Přání

Koupaná v slzách,
osušená okvětními lístky tulipánů,
bývala pouhou hračkou všelijakých pánů,
když noc modrým sametem potemněla.

Líbaná kapkami podzimního deště,
cuchaná hravým větrem,
slýchala často chci vidět Tě ještě,
když utíkala nocí zpátky k dětem.

Dnes slunce už polibky vysušilo,
když rozzářilo se napříč novým ránem.
Všechno se mávnutím proutku proměnilo
a ona už snídá jen s jediným pánem.

S tím stejným, co už několik večerů,
po jeho boku uléhala,
vlastně ho ani nečekala
a on přesto jednoho dne přišel.

Přinesl náruč tulipánů
a básně od Nezvala
a ona ho v tu chvíli milovala...
tak snad jen, aby už neodešel,
přeje si dnes dívka nevinná.