Má hvězdná

Každou noc se mi zdá,
s tmou vždycky přilétá,
odněkud z cizích hvězd,
nechá se touhou vézt,
tiše se snáší k zemi,
nejhezčí mezi všemi,
halena pouze v Luny svit,
do kůže vetřen hvězdný třpyt,
zve mě ke galaktickým hrám,
zas v boha věřit začínám,
když dá mi z číše lásky napít,
řád vesmíru přestává platit,
v plamenech ohně vzrušení
se v chaos dvou těl promění
a anděl skrytý kdesi v šeru,
nám k tomu hraje na citeru.

Noc co noc se mi zdá,
s ránem vždy odlétá,
však každé ranní probuzení,
chystá mi milé překvapení

a Ty mi stále ležíš v objetí.