Nenávistná láska

Já píši tyto řádky z patra,
neb nenávist zžírá má játra,
já píši tyto řádky z patra,
neb nyní je ze mě jen chátra,

Za lásku jež nabídl jsem ti,
za ochranu jež dát jsem ti chtěl,
za srdce mé jež dostati si mohla,
ty odpověděla si chladem a tichem,

Miloval jsem tě převelice,
miloval až za hrob,
chtěl jsem ti být co nejblíže,
chtěl jsem něhy co nejvíce,

Nyní se věc změnila,
nyní jen nenávidět tě dokáži,
nyní se vše mění,
nyní jen smutek cítím,

Dal jsem ti svou duši,
ty nedala si mi nic,
dal jsem ti svou lásku,
ty mlčela si ještě víc,

Mlčela si k mému štěstí,
k mé lásce, k mé radosti,
mlčela si k mému neštěstí,
k mému smutku, k mému zklamání.

Byla si chladná,
chladná jako ledová královna,
královna jež probodla mé srdce,
jež zmrzačila mou duši,

Dnes již jen nenáviděti tě mohu,
dnes již jen zlobu k tobě chovat mohu,
dnes již jen zžírá mě ta prokletá zášť,
dnes již jen užrala mé srdce zvlášť!