Noc v mé duši

Den už zavřel víčka
a nechává si zdát o zítřejším dešti.
Tmu převezla jediná svíčka,
poslední plamínek v krvavém tratolišti.

Dívá se na mě skrze okenní tabuli,
tak rád by pronikl do mé duše.
Had jenž uštkne jedem smrtelným,
obrazy smrti bez retuše.

A Tobě připíšu bod,
smrt mých plánů dokonalá.
Už plíží se i do mé mysli,
temnota, jenž svíčku udolala.

První paprsek venku vítá ptáčí sbor,
a koruny stromů hladí naděje.
V mé duši usídlil se mor
a na srdci zebou závěje.

Tys ta temnota, tys mor a mráz, tys
důvod mého trápení.
Ale mé srdce stále miluje Tě
a to, to se už nikdy nezmění.

Má touha a má naděje bolestivě hyne..ano, já miluji Tě, ale ty? Ty NE.