Máková panenka

Jsme vězni v makovém poli
zahaleni v červeni léta.
Chvíle bez tebe tak bolí,
zas ztrácí se Tvá silueta.

Emanuel po krásném dni
odlétá, vrací se domů.
Maková panenka slzy roní,
je až druhou na seznamu.

Rudá je barva lásky, trápení,
barva zraněného srdce.
Na cestu sype se tíživé kamení,
krvavé z nebe stéká slunce.

Nastal čas, ona volá tě zpět.
Jsi pryč. Druhé housle zní.
Jak krutý je k naší lásce svět.
Zvoneček na konci teskně zazvoní…