Plač pro lásku!

Plač pro lásku!
Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Láska mě teď bolí,
cítím se jak po výprasku holí.

Štěstí v mlze mizí,
mám stovky smutných vizí.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Sama vinu nesu,
strachem po nocích se třesu.

Miluji a nevím jak,
v mém srdci řádí krvelačný drak.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Budoucnost má není jasná,
láska není vždycky šťastná.

Místo očí prázdné důlky,
srdce mám teď na dvě půlky.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Chtěla jsem jen projev lásky,
ale přineslo to jenom vrásky.

V žalu, v touze, z hlouby duše,
chovejte se ke mně hluše.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Zrada, bol a strach,
na cestě se víří prach.

Pod kopyty koní,
snad mi hrana zvoní.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Celý svět se semnou točí,
slzy stékají mi z očí.

Jsem sama - sama ve tmě
komu mohu říci: „Veď mě!“

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Ztratila se láska moje,
vyschlé jsou mé radosti zdroje.

Nevím kam teď jít,
nechci zas o lásce jenom snít.

Moje srdce pláče,
v představách mých
z mostu tělo skáče,
snad není to hřích.

Řekla jsem, že chci tě mít,
teď nevím, zda-li nemám tě nechat raděj odejít.

Nechci ztratit co už mám,
ačkoli rozplynul se v dešti lásky chrám.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Každý den se zdá mi černý,
jak dlouho mi jen budeš věrný?

Jsem jak seschlý list co z větvě padá,
doufám, že nehřeji si na prsou hada.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Cítím se jak prokletá,
květ lásky mi odkvétá.

Jiný se sic rodí,
kdo za ruku mě vodí.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Byl jeden a byli dva,
měla to být obyčejná hra.

Sama jsem si šibenici stavila,
lžemi jsem se mámila.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Za chyby se těžce platí,
osud rád nám plány hatí.

Nevím kudy, nevím kam,
komu z nich teď lásku dám?

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Jeden jako den, druhý zase noc,
to chci po životě moc?

Pravda pravdu ničí,
rozum s citem na sebe mi křičí.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Dva jsem mohla míti,
však ne šťastná býti.

Teď volbou bude jeden,
chtíčem touhy a vášně sveden.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Podléhám slovům něhy,
zas na dohled jsou břehy.

Nevím, kde mi hlava stojí,
moje láska je snad dvojí.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Jen jeden musí být ten pravý,
co krásný čas se mnou stráví.

Rozmýšlím se stále víc,
rozhodnout se nedá ani za měsíc.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Mám dva a nejsem ráda,
duše i tělo pro ně strádá.

Kdo řekne mi kde pravda je,
kam vydat se mám do kraje?

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Jen po jednom z nich toužím,
tak proč se tolik soužím?

Proč nedám jednomu z nich vale?
Pročpak váhám stále?

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Teď rozum stranu volí,
proč jen láska bolí?

Jen jeden vyhrál klání,
pro něj jsem teď k mání.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Nechtěla jsem zranit,
však nejde všemu bránit.

Láska ze soucitu
strádá po slunečním svitu.

Moje srdce pláče,
v představách mých
tělo z mostu skáče,
snad není to hřích.

Mohla jsem mít oba,
teď je na mě volba.

Nevím co si počít,
čí rada mi bude stačit?

Leckdo mi praví: „Závistí blednu,
když dva milují jednu.“
Však nikdo už nedodá,
jak těžké je,
když tou jednou jsem i já …