Ztělesněná krása

Ztělesněná krása
Přišla jsi nečekaně, možná vysvobodit mě z věčných stínů,
Přišla jsi bez pozvání, spadlo ze mě mnoho splínů,
Přišla jsi jistým krokem, celý svět máš na dlani,
Přišla jsi s úsměvem, jista že mě omámí.

Poprvé jsem Tě ve svých očích zahlédl,
Nejistý zda jsi jen smyslů mámení,
Samotné kráse jsem do tváře pohlédl,
Věděl jsem, že je to znamení.

Z mlhy mého života jsi něžně do mého vědomí vešla,
Vzbudila jsi ve mně mnoho pocitů a citů,
Moje mlha stínů beznadějně klesla,
Dovol mi těchto pár slov pro které není odbytu.

Myslel jsem, že již mnohokrát jsem viděl krásu,
Zmýlil jsem se, již mnohokrát za minulých časů.

Krása nenásilná, jemně mě oslovila,
Teorie krásy se mi vyjevila.

Viděl jsem mnoho, však s tebou srdce přestalo bít,
Rozmlouvajíc s krásou, kolem proti ošklivosti štít,
Jak po setkání s krásou mám žít?

Má mysl jest v oblacích, mé srdce se z v kráse skvěje,
proč plakat, proč smutnit, proč hřešit, když na světě,
je tolik věcí ze kterých se i zdravý rozum chvěje?

Toužíc po tvém poznání, zda krása není zlá,
Hledajíc tvé pochopení, zda ho krása má,
Znajíc krásu, mohl bych být pochopen,
Zmatený blížencem, kdy je noc a kdy den?

Přišla jsi jako žena,tvá krása jest všem vyjevena,
Přišla jsi jako blíženec, něžným krokem na světa konec,
Přišla jsi k bráně zla, do celého světa,
Ty Kráso, jsi zlo odsoudila, jen ty máš právo veta!

Teď když na tebe hledím, vlastně zírám, neboť z údivu nevycházím,
honí se mi hlavou, myšlenky tak rychle, že mám dojem že blázním.

Stojím tu, přikován a vzrušen, přímo naproti ní,
a co víc? Proplouváme časem – my snílci bezbranní.