Cit melancholika

Psychická i fyzická bolest,
vrásky na tvářích.
Nešťastný osud v obraze,
ve vlastních nesnázích.
A s citem odchází zábrany.

Však s citem hrozí až srdeční kolika,
klid nachází,
úklidem duše melancholika.

Ztratit se v básni,
v melancholickém míjení,
v nepochopeném
opovržlivém
okolním
kvílení.

Však on zná to už dávno.
Když usíná,
v zajetí soumraku.
A kolik let neštěstí je za rozlité víno?
...To neví, on ho nepije.

Citem posnídá okamžik,
a láskou věčně hyne.
Uvadne pýchou,
zhrzený zradou v soumraku pro ně.

On ví, že ozvěny minulosti
nás nutí plakat
ve vlastním příběhu,
kde moc času nezbývá,
a nikdo neumí sebrat odvahu.
Hromadně vzdálení s rozvahou.

A tak melancholik se vzdá večerů
Z psaní klidných metafor.