To není konec,to je teprv začátek...

Šla ulicí jako tělo bez duše
Jako motýl bez křídel

Čekala na něj jako žíznící na vodu
Jako umírající na pomoc
...jeho pomoc ji chyběla

Věděla že psát mu a čekat na něj nemá cenu
Stejně jako bloudit ulicemi
...už nemohla dál

Chtěla jít za ním a skočit mu do náruče
Ale nemohla
...nešlo už to vrátit zpět

Nemá chuť jíst ani spát
Protože ví že když se ráno probudí nebude ležet vedle ní

Ale snad se rána v jejím srdci brzy zahojí
Věřím že ano
...a jednou ta holka bude moc šťastná