Výročí

Náš stůl zdobí krásné růže,
které jsi mi přinesl,
děkuji, žes nezapomněl,
všechno čas neodnesl.

Je to už let pěkná řádka,
co jsme spolu prožili,
někdy to byla pohádka,
jindy spolu válčili.

Asi je to dobou dnešní,
že je času tak málo.
nejsme ničím výjimeční,
všude něco se stalo.

Životem je někdy pracné,
procházet jen s úsměvem,
vzpomínka to připomene
až už tady nebudem.

Že jsme chtěli spolu prožít,
bez pohrom a v pohodě,
někdy dal nám život poznat
že plaveme na vodě.

Občas vlny zvětšily se,
otřásly nám s životem,
přesto, ale dokázal jsi,
že patříme k sobě jen.

Chci ti za to poděkovat,
slíbit pomoc na pořád,
věřit, že uslyším stále,
to jak pořád máš mě rád.