pro tebe pohlazení

Otázku si sobě kladu,
proč chci psát teď básničku?
snad úlevu v tom psaní najdu,
a ulevím si srdíčku.

Touha má je hladit tebe,
slovy aspoň po duši,
mým přáním je ať verš tě hřeje,
jak když lásku svou máš v náruči.

Měj tak pocit hezký-krásný,
z jemného to doteku,
že na tebe někdo myslí,
to cítit by mělo být z mého projevu.

A tak hladím duši tvojí,
ať vzbouzíš se či usínáš,
neodhadnu zda o to stojíš,
ale já ti to pohlazení posílám.