Včera.

Skříň je věž a postel je pláň,
bosíma špičkama na zem klesám
a z myšlenek co pár směrů znají,
se zvedám
nebo se o to aspoň snažím.

Rohy pokoje leccos skryjí,
tmu a strach,
tíseň a pláč co neutichá.
Co hledám já, nemají.

A tak rukama po stěně šátrám,
v tvé tmě však nevím,
těžko se vyznám.
Ty víš, ty znáš.
Ale já jako slepec oporu hledám.

Mé bosé špičky začátek podzimu zebe,
spousta věcí smysl nedává,
pod nohy podlahu
nad hlavu nebe.
Proplouvám tím
a celou dobu hledám vlastně jen..
Tebe.