Láska

Jak zetlelý kus větvoví
Je tvůj odstín nachový
Když umíráš v mém těle
- už ani ne rozechvěle –
pak potají políbíš mne ze záhrobí
potají
vteřiny mého života tak neúprosně vzlykají
mé sny se rozpouští, ztrácí, vzdychají –

jsi neúprosně zabitý
mou tichu lávou zakrytý
umíráš v bolestech
navždy umučený
zhasínáš mou tvář

omračující zář

skalp

zní nocí a nic víc

miluji Tě… chci tím říct