Slova

Sklo v očích
slova ze rtů plynou tak lehce
mysl pohltila temnota

Ruce mlčky křičí
svět kolem točí se
jen srdce buší na vrata

Buší, tluče,rozum stíhá
ze vzpomínek matných žije
-růže se zbarveným trnem něžně k zemi padá

-snad nedotkne se nikdy konce
MYSL PROCITÁ
-cítí blízkost samoty

Jak mramorová stuha
Ty slova já budu věčně proklínat
-jak mráz, jenž upnul nohám přezky těžkých nočních můr
..Tě nepřestanu milovat!