Nostalgie

Vzpomínám, jak jsem tě poprvé spatřil,
ale tu krásu jsem slovy nevyjádřil.

Vzpomínám, jak jsme venku v zimě sedávali,
na teplotu nadávali a navzájem se zahřívali.

Vzpomínám, jak první polibek jsme si dali,
a nic z okolí nevnímali.

Vzpomínám, jak srdce tvé poblíž mého bilo,
a to mé raděj nic netušilo.

Vzpomínám, jak každé ráno jsem se s hřejivým pocitem budíval,
a to i přes to, jak strašně jsem se před tebou ostýchal.

Vzpomínám, jak došlo mi, že jen milovat nestačí,
a že spousta věcí mi lásku k tobě potlačí.

Vzpomínám, jak mi tvůj dech tváře rozehříval,
ale ani přes to jsem ti nic nepovídal.

Vzpomínám, jak po každé, když jsem se s tebou loučil,
jsem každou krásnou větu rychle vyloučil.

Vzpomínám, jak jsem tě pomalu ale jistě ztrácel,
a celej můj zasranej život se z toho zapotácel.

A to vše jen proto, že jsem se ostýchal,
a jedný krásný holce karty nechtěně zamíchal.

Vzpomínám, jak jsem tě poprvé spatřil.