Jako ty...

Jako když ti někdo zlomí sen,
jako když ti hvězda zhasíná,
jako tvá dušička nevinná,
tak sklíčen a navždy unesen.

Jako růže v poupě spoutaná,
jako nejklidnější hladina,
odkrývá se moje slabina,
úzkostí a smutkem zmítaná.

Jak ponuré časy podzimu,
štěstí a smích k ledu upadá,
nevlídná a příkrá nálada
velí plakat srdci jejímu.

Jako strom již znaven vichřicí,
jak když plamen ledem prochází,
možná také jeho zamrazí
ostrá slova jemně znějící.

Jako příběh v půli přerušen,
jako můza uvnitř kamenná,
jak upjatost v kámen zvěčněná,
odcházíš. Snad nikým netušen.