Rány štěstí

Se skleničkou v ruce stojím u okna
a pozoruji vločky jemně se lepící na chodník
jedna z nich se na mě podívala a těžce polkla
vzal jsem ji do rukou lehce jako starší ročník.

Zeptala se co dělá ten nůž v mém rameni
já po něm hodil očkem a jen mávl rukou
to mám za to že si hraji s plameny
to mám za to že jsem si vybral cestu trnitou.

Přešli jsme k zrcadlu celému od krve
vločka se nestačila ani nadechnout
další trn mi zabodnul do srdce
já se jen usmál a šel si zas lehnout.

Ráno se vzbudím a slyším ten pláč
vločka umírá je tu teplo ne chlad
kdo tě to bodl co to bylo zač?
to byl můj odraz můj dočasný vrah.

Naposled vydechla její duše zmizela
další duše co zabil jsem na své cestě
vzal jsem Tvou fotku jsi tam tak veselá
vím že na jejím konci budem My
společně.