Pláž

Po písčitém břehu,
kráčím bosky v žáru.
Vlny šplouchají
s každým nádechem denního větru.
Pohlédnu se okem proti sobě,
na velkou skálu.
Je léto, nemusím halit se do svetru.

Kroky naráží,
jeden po druhém.
Pálí jako ďas.
Prsty krouží kruhem
v dlaních, tak jemně.
V hlavě myšlenky,
tebe tam zas.

Míle a míle,
cesty spanilé.
Slova hrají si v ústech,
já s nimi tančím.
Sedíš na skále,
dlaně vložené na klíně,
paty dál a dál, do žáru vtlačím.

Jsem ti skoro na dosah,
vidím z dáli duši skleslou.
Písek sype se ti kol ní,
jako misky vah.
Vlny moře staly se na chvíli
minutou vleklou.

Postavím se k tvému tělu křehkému,
zrak jenž padá k zemi s výzvou.
Odvážím se ke kroku závažnému,
smiřuji se se svou hrdostí a pýchou.
Oči tvé mě spatří,měsíc do nich proniká.
Vánek kolem hlavy zavětří,ze rtů věta mi uniká.

Táži se tě se strachem,
kolena klepají se
jak déšť z mraků.
Lásko prosím, teď si mě vem!,
než zabalíme se do dárků.

A odplujeme spolu po moři,
ať prsteny štěstí nám přináší.
Ať jen slunce po písku hoří,
a vlny nechť nás s proudem unáší...