Když nadejde čas ohně

Když za vlající záclonou mých snů prosvítá stydlivě tvá nahá silueta ,
když luna mdlá luby tvých boků stříbrem zalije,
když noc usrkne si z šálku mléčné kávy v barvě tvého těla
a třpytem hvězd v tvých očích touhu překryje -
tu závan jitřní zjemní moje dlaně k pohlazení,
a slovy mlčení mé rty ke tvým navždy přibije,
jsi tu a nejsi –
ve víru prostoru a času slova krouží – vinen či nevinen ?

Po tváři tě něžně hladím,
tvým horkým srdcem pronikám,
do monstrance zlaté polibek rubínový vsadím
a na oltáři lásky obětní oheň rozdělám.